Noční můra v jednu třicet.

Světelné girlandy střídají salvy kanonýrů

a stíny bledých kostlivců zběsile tančí po stěnách.

Příroda válčí s lidmi za hlubokého míru

a z jejich zbraní na mně padá strach.

Zlověstný jazyk rozetíná oblohu

a v milostném roztoužení olizuje Zem.

Z nočního lůna vyprošťuje mátohu,

jež ukončila můj dosud klidný sen.

Naráz vše tichne v hrůzném představení.

Bledý svit protáh se v tiché noci.

Duše se tetelí v přírody nařízení.

Děsivá ukázka její živelné moci.

Nárazem temných křídel poupata růží hynou.

Klikaté záblesky bičují temnotu

a hrozivý virbl zavání kocovinou.

Srdce až ustává v mohutném rachotu.

Vichr si pohrává s užaslou přírodou

a neklidná mysl stoupá se zdola.

Třaskavé světlice křižují oblohou.

Tympány gigantů bubnují děsivá tremola.

Třesu se malostí před mocnou přírodou,

jindy tak laskavou a zrozenou pro krásu.

Zlé noční divadlo tu není náhodou.

Nadvláda člověka je tu jen do času!

© Vladimír Řehák 11.08.2008 - Noční bouře